Je logické, že malé děti budou mít rády. A já si pamatuji, jak jsem si jako malé dítě stále hrála třeba s koloběžkou anebo s míčem. Taky nebyla vůbec žádná výjimka, že jsem si jako dívka hrála basketbal anebo florbal. Protože u nás na ulici byli hlavně kluci. Tak nebylo divné, že i já jako holka se svou nejlepší kamarádkou jsme si hrály klučičí hry. Myslím si, že možná říkáte, že klučičí a holčičí hry vůbec neexistují. Dneska to chce každý člověk mít tak, že je to všechno genderově neutrální. Jenomže dříve, ještě když jsem byla já malé dítě, tak to bylo tak, že hry byly většinou rozdělené mezi kluky a mezi holky. Takhle to bylo a jen se to změnilo, protože doba jde dál. A to bylo stejné i tak s barvami anebo s oblečením. Dneska se to dělá úplně jinak. A taky si nedokážu třeba například představit, že kdyby můj malý syn chtěl nosit šaty.
Mému synovi jsou čtyři roky a myslím si, že kdyby chtěl nosit šaty, tak bych mu to ani nedovolila. Předpokládám, že by byl akorát pro smích. Kdyby si syn ale chtěl občas hrát na princeznu, tak bych to brala jako součást hry a součást jako jeho dospívání. Nevím jak vy, ale každé dítě je jiné a potřebuje jiné hry ke svému životu. Protože každého baví něco jiného. Já jsem si jako v dětství hrála spíš jako kluk, a to hlavně z toho důvodu, že tam nebylo moc holek kamarádek.
.jpg)
Nyní si to ale úplně užívám. Nejvíce si rozumím právě s kluky než s holkami, ale vůbec mi to nevadí. A mám ještě dvě mladší sestry, se kterými se velmi často vídáme a jsem naprosto spokojená. A jak jste si hráli vy, když jste byli malé děti? Je opravdu hodně způsobů, jak si užít dětství. Ale nemyslete si, že i když jsme dospělá a mám děti, že si taky neumím hrát. Já si moc ráda hraji! Moc mě baví si hrát se synem nebo si taky spolu pěkně malujeme. A syn hraje tenis, takže si občas spolu zahrajeme a baví nás to.