Vždycky mě bavilo hodně sportovat. Mohu se pochlubit tím, že já jsem patřila k těm dívkám, které mají opravdu moc rády sport. Abych vám přiznala, sport byl taky moje jediná výhoda v tom, když jsem nemohla chodit ven. Měla jsem totiž velmi přísné rodiče, kteří nechtěli, abych se flákala někde venku s kamarády. Jenomže rodiče stále netušili to, že i já mám svůj vlastní život, že potřebuji k životu a zálibě své vrstevníky. Když jsem se to snažila rodičům vysvětlit, tak mně vůbec neposlouchali anebo jenom nad tím mávli rukou. Taková nespravedlnost! Měla jsem o čtyři roky starší sestru, která tedy mohla opravdu všechno.
Přitom se říká, že vždycky všechno může ten mladší, že mu ten starší sourozenec vyšlape cestičku. Jenomže u mě to asi bylo naopak. Byla jsem z toho velmi nešťastná. Tak jsem si řekla, že sport mě zachrání. Že díky sportu budu moci chodit ven. Byla jsem tedy ráda, když jsem se dozvěděla o tom, že nabírají nové členy do atletiky. Neváhala jsem ani minutu a ihned jsem se tam zaregistrovala. Mí rodiče taky byli rádi, že chci dělat nějaký sport. A mí rodiče říkali, že člověk se má vzdělávat celý život. A to jak v učení, tak taky ve sportu. Takže jsem chodila na atletiku dvakrát týdně. Sport mě bavil, ale nechodila jsem tam na atletiku pravidelně.
Vždycky jsem si jeden týden udělala takový odpočinkový, že jsem ty dva dny v týdnu vůbec nešla na trénink, ale bavila jsem se se svými kamarády. Víte, mě to opravdu hodně mrzelo, že musím kvůli zábavě lhát svým rodičům o tom, že chodím pečlivě sportovat. Jenomže jak jsme to měla jinak udělat? Chtěla jsem být s kamarády. Navíc jsem taky toužila si najít nějakého partnera, vždyť věk už jsme na to dávno měla, tak proč nezačít žít? Víte, každý člověk má možnost volby, a to se týká ve všech oblastech. Já si vybrala lásku a sport a jsem za to ráda.