Když jsem byla dítě, tak jsem si na Vánoce přála mobilní telefon anebo počítač nebo alespoň tablet. Protože všichni děti v okolí už měly tablet nebo mobil anebo počítač, Zatímco já zase ne. A vůbec nechápu, proč já vždycky musím být ve všem poslední. Připadala jsem si někdy jako lůzr nebo outsider. Chtěla jsem být taky někdy první, že budu mít někdy nějakou novinku. Jenomže moji rodiče nebyli vůbec bohatí. Bylo opravdu zajímavé, že v naší ulici bylo devadesát procent bohatých rodin, jenom já a moje sousedka je jsme vůbec neměly tolik peněz. Jenomže sousedka měla pouze jenom jedno dítě, takže si pro něj taky mohla koupit opravdu všechno.
Kamarádily jsme spolu, a tak jsem byla ráda, že kamarádka z vedlejšího domů mi taky občas půjčila mobil anebo tablet. Já jsem neměla nic. Později jsem se začala zajímat o informačních technologií, protože jsem chtěla po základní škole nastoupit na školu, kdy se vyučuje informatika a taky základy o počítačích včetně informační technologie. Maminka byla ráda, že na tu školu jdu, protože ona moc dobře věděla, že toužím po počítači, takže ho budu mít alespoň ve škole.
A opravdu musím říct, že informační technologie a informatika mi opravdu skvělé šla. Dokázala jsem skvělé pracovat s wordem a taky s excelem a tabulky na počítači mi taky nedělaly vůbec žádný problém. Musím říct, že jsem na sebe byla pyšná. Moje maminka taky. A dokonce i moji prarodiče řekli, že když mě škola tak baví a taky mám vynikající výsledky, že se všichni, celá rodina, složí mě na notebook, abych se měla potom taky kde co učit. Byla jsem šťastná a opravdu lepší dárek k narozeninám jsem si vybrat nemohla. Byl to můj první počítač, když jsme nastoupila na první stupeň střední školy. Konečně jsem nebyla jediná, kdo nemá vůbec žádnou lepší techniku. Konečně se budu moct lépe učit.
