Taky se jistě jako lidé vzpomínáte na své dětství. A dětství mám vždycky spojené hlavně s tím, že jsme jezdili k babičce na vesnici na prázdniny a za dědečkem a taky jsme hráli opravdu často hry. Myslím si, že dnešní děti to mají úplně jiné. Dnešní děti neznají tak moc hry, jaké jsme znali my. Pamatuji si, jak jsme si vždycky se svou sestřenicí a taky sestrou hrály u gumu. Anebo zase s bratrem a bratrancem jsme hráli kuličky. Když jsem se třeba nyní ptala svého osmiletého syna, jestli zná náhodou kuličky, tak se na mě podíval a řekl, že vůbec neví, co to je. Dokonce si myslel, že je…

Je logické, že malé děti budou mít rády. A já si pamatuji, jak jsem si jako malé dítě stále hrála třeba s koloběžkou anebo s míčem. Taky nebyla vůbec žádná výjimka, že jsem si jako dívka hrála basketbal anebo florbal. Protože u nás na ulici byli hlavně kluci. Tak nebylo divné, že i já jako holka se svou nejlepší kamarádkou jsme si hrály klučičí hry. Myslím si, že možná říkáte, že klučičí a holčičí hry vůbec neexistují. Dneska to chce každý člověk mít tak, že je to všechno genderově neutrální. Jenomže dříve, ještě když jsem byla já malé dítě, tak to bylo tak, že hry byly většinou rozdělené mezi kluky a mezi holky.…

A nyní něco o hrách pro děti. Když jsem byla malé dítě, mojí nejoblíbenější hračkou byla panenka Šu- šu. Jsou to takové ty mluvící panenky na baterky. Moje uměla mluvit, krmila jsem ji, spala, smála se. Ještě před tím, protože odmalička ráda zpívám jsem měla panenku, která zpívala. Vždycky se otočila jedna stránka a panenka začala zpívat. Na jedné stránce četla abecedu a na další zpívala anglicky abecedu. Pak jsem měla i takovou větší panenku chodící panenku z umělé hmoty. Plyšáky jsem měla taky moc ráda, ale moc jsem si s nimi nevyhrála. Ve školce jsem měla nejraději já tomu říkala ,,kuličkovou hru“ byla to taková dřevěná deska s dírkami,…